Turecký čaj
Stejně jako si v Čechách dá každý v restauraci k jídlu pivo, v Turecku se každý osvěží právě tureckým čajem a i ve všech domácnostech tvoří hlaní nápoj. Přesto, že nemá nijak dlouhou tradici a nedoprovázejí ho žádné čajové obřady, jako tomu je v Číně, je nepostradatelnou součástí každé turecké domácnosti.
Jak se čaj do Turecka dostal a jak se stal národním nápojem:
Turecký čaj (turecky cey) je černý čaj pěstovaný na východním pobřeží Černého moře v okolí města Rize, po kterém se také čaji někdy říká rizecey. Turci ho zde začali pěstovat až na začátku 19. stol. a až roku 1937 nechal tehdejší prezident Mustafa Kemal Ataturk dovézt z Gruzie semena ve velkém a skoupil pozemky kolem Rize, kde je pro plantáže s čajem ideální podnebí (Česko, Turecko). Čaj měl tehdy nahradit kávu, která byla v době války moc drahá (Wiki GB).
Od té doby se Turci stali jedním z největších čajových producentů. Za rok vyprodukují přes 200 tis. tun čaje a většinu z toho také sami spotřebují (Turecko, čajové oblasti). Průměrný Turek spotřebuje za rok přes 2 kg čaje ročně, čímž se Turci stávají největšími spotřebiteli čaje na světě (Wiki GB).
Jak se liší turecký čaj od běžného čaje:
Turecký čaj se od běžného černého čaje z Číny neliší pouze místem pěstování, ale také způsobem přípravy. Turci čaj vaří ve dvou konvičkách na sobě v tzv. caydanlik. Do spodní konvičky se nalije voda a do vrchní se nasype čaj, čímž se čaj nejprve trochu opraží. Po nějaké době se zalije horkou vodou ze spodní konvičky a opět se nechá vařit. Nakonec se čaj nalije do malých tradičních skleniček a doleje se vodou podle potřeby. Čaj se většinou sladí cukrem nebo karamelem, díky čemuž nám dodá energii a pocit osvěžení v horkých tureckých dnech (Silmaran).
