Vzít si turka

Jak říká jisté přísloví – jiný kraj, jiný mrav – což se vztahuje i na takový sváteční obřad, jakým je svatba. Svatba má pro obyvatele Turecka jiný význam než pro Čechy a Slováky. Samozřejmě, zvyky a tradice se v Turecku liší podle lokality i podle toho, jak moderní daná rodina je. Lze ovšem říci, že se obecně v Turecku pokládá na svatební obřad mnohem větší důraz než u nás. Na předmanželské vztahy je tam totiž nahlíženo mnohem striktněji a je nemyslitelné, aby spolu pár žil před svatbou. Svatba je také rituálem toho, že se dítě postaví na vlastní nohy a je na něj nahlíženo jako na plnohodnotného člena rodiny.

V tradičnějších rodinách schvalují matky svým synům nevěsty po tom, co si je prohlédnou v tureckých lázních zvaných Hamam. Po zasnoubení, které se moc neliší od toho našeho, se to tom obeznámí rodiče a dojde k vzájemnému seznámení. Součástí této události je, že otec ženicha požádá otce nevěsty o ruku jeho dcery pro jeho syna. Této žádosti se říká „kiz isteme“ a slibu, který vznikne po souhlasu se říká „soz“. Součástí této tradice je i obřad pití kávy. Kávu přpravuje většinou budoucí nevěsta, čímž se prokazuje jako správná hospodyňka. Avšak než kávu svému milému přinese tak ji dosolí. Ženich by měl prokázat svou schopnost stát při boku své ženy a kávu vypít bez jakýchkoliv poznámek.

Po nějakém čase následují zásnuby, kterých se účastní rodiny, známí a sousedi. Turci holdují spíše oslavám ve velkém. Zvykem je, že se zásnuby konají v rodném městě nevěsty a platí je rodina nevěsty. Svatebnímu obřadu ještě předchází něco jako turecká verze holčičí rozlučky se svobodou. Říká se jí „kına gecesi“, neboli hena večer, protože si obvykle tuto noc dívky zdobí ruce oranžovou henou.

V Turecku je velký rozdíl mezi náboženským a civlním obřadem. Civlní je základní, odehrává se na úřadě a bez něho není svatba oficiálně platná. Ten tradiční náboženský posvěcuje „imám“ a rodiče snoubenců na ní uzavírají smlouvu o tom jak velké bude věno.

Po samotné svatbě nevěsta opouští svoji rodinu a kamarádky a odchází bydlet se svým novomanželem. Velký vliv na chování ženicha má jeho rodina. Velký počet žen co se přiženila do Turecka velmi doporučuje, aby se česká „zájemkyně“ nejdříve seznámila s jeho rodinou. Později bude mít prý především vliv na zahalování právě jeho rodina. Od manželky se většinou očekává, že bude pracovat na domácnosti a vychovávání dítěte a muž bude obstarávat obživu.

Toto všechno jsou ale pouze různé stereotypní chování. Svatba i pozdější soužití s manželem se velmi liší třeba podle regionu. Samozřejmě také je každý Turek jiný. Podle některých je svatba v Turecku stejná jako všude jinde na světě. Nejdůležitější je aby si byla žena jistá, že může být s danou osobou šťastná.

---