Štítek: pikošky

Za manželem, přítelem, nebo za prací. To bývají nejčastější důvody k odstěhování se do Turecka. Ať je ale motivace jakákoli, čeká na každého krajana větší či menší kulturní šok.

Jaký je život v Turecku?

Kulturní rozdíl mezi Českem a Tureckem je obrovský ve všech oblastech: Od zvyklostí, přes rodinné vztahy, až k obchodování. Právě tyto rozdílnosti vedou k obtížnostem při každodenním životě přistěhovalce. Jiří Čeněk a Martin Hrabálek pod záštitou Brněnské Masarykovy univerzity vytvořili studii věnující se soužití českých přistěhovalců a tureckých občanů v Turecké republice. Turci jsou českými krajany vnímáni jako srdeční, nápomocní, pohostinní a milí lidé, s pěknými rodinnými vztahy a tradičním smýšlením. Zároveň ale bývají i egoističtí, podezřívaví a neupřímní. Opakujícím se negativem bylo neekologické smýšlení Turků a striktní hierarchie ve společnosti. Ač bývají čeští krajané otevření k přijmutí místní kultury i jazyka, je pro ně těžké smířit se se zcela odlišnými návyky z prostředí běžného dne.

Problémy nastávají v práci i rodinném kruhu

V pracovním prostředí se dotázaní Češi setkávali s osobitým stylem turecké práce. Na pracovišti bývalo samozřejmostí odkládání povinností, pomalá a neefektivní práce i špatná organizace pracovního dne. Nastávali ale i osobní problémy jako je neférové jednání a neupřímnost. Tyto negativní vlastnosti si ale Turci podle výpovědí nechávají opravdu jen do práce. V rodinách bývají naopak otevření a velmi blízcí. Dokonce až tak blízcí, že to může být i nepříjemné. Dotázaní Češi si stěžovali na přílišný zájem různých tureckých rodinných příslušníků o všechny životní oblasti bez výjimky: od méně osobních až po ty velmi osobní. Rozpor v rodinách se točil i kolem výchovy dětí a zachovávání tradic. Čeští krajané byli rozhodnuti respektovat turecké zvyklosti, zároveň ale chtěli na své děti přenést i část své kultury, což se nesetkávalo úplně vždy s porozuměním.

Přátelé a sociální život

Sociální a kulturní rozdíly se odrážejí i v přátelství. Většina dotázaných Čechů potvrdila, že si v Turecku našli přátele, pak ale dodávali, že spíš než za přátele by tyto Turky označili jen jako známé. Na druhou stranu se všichni shodli na tom, že si v Turecku našli krajana, se kterým udržují kontakt a přátelí ses ním. V Istanbulu se tato tendence českých přistěhovalců rozvinula až v myšlenku vybudování krajanského spolku Čechů v Istanbulu.

Češi a Slováci tvoří v Istanbulu komunitu

V roce 2012 se rozběhl projekt s názvem Češi v Istanbulu. Cílem bylo posilovat mezilidské i mezikulturní vztahy mezi Českem a Tureckem; spojit českou populaci v Istanbulu, nabídnout jí možnost udržování českých tradic, setkávání se s mateřským jazykem a udržení české kultury i v generaci potomků. Nezůstalo však jen u Čechů a Turků. Když členové spolku později zjistili, že se v Istanbulu pohybuje i několik slovenských občanů, rozšířil se kulturní záběr spolku i na slovenskou populaci. V roce 2016 byl tedy spolek přejmenován na Češi a Slováci v Istanbulu/Slováci a Česi v Istanbule/İstanbuldaki Çekler ve Slovaklar/Czechs and Slovaks in Istanbul.

Udržování tradic

Dnešním dnem již spolek jako takový nefunguje. Setkávání krajanské komunity Čechů a Slováků ale pokračuje i nadále a myšlenka spolku je šířena stále, jen neformální cestou. Dobrovolníci pokračují v pořádání tradičních setkání jako je mikulášská či masopustská slavnost, promítání českých filmů, organizace workshopů, schůze pro děti i dospělé pro komunikaci v češtině (slovenštině), atp… Kromě tohoto pestrého programu zprostředkovává krajanská komunita také šíření časopisu Krajánek. Krajánek je čtení se zaměřením na udržování českého jazyka a tradic, určené především dětem žijícím v cizích zemích.